Ovace nevlídnosti (2012)
Drazí čtenáři, na tomto místě měl být vážný úvod k básnické sbírce Ovace nevlídnosti - krátké pojednání o tom, co všechno si můžeme představit pod pojmem "básník". Z níže uvedené emailové konverzace s jazykovou korektorkou Evou Hánovou pochopíte, že můj záměr vzápětí zhatili mí přátelé :). Tak to někdy chodí. Vaše Sylva:)
Od: sylva lauerova
Předmět: Re: Re: maly texticek na web
Datum: Dnes 14. 5. 2012, 22:43:03
Komu: Eva Hánová
Odeslané
Draha pani Evo, dekuji za zkorigovany odstavec kratkeho uvodu (web) k Ovacim na tema: Co je to vlastne basnik. Adam s Gabrielem mi ovsem mezitim vytkli, ze vsechno jsou to blaboly, coz v podstate znamena, ze jsem rozervany silenec, produkujici blabolive reflexe cehokoliv, tedy predpokladam, ze cely text smazu a na webu ponecham jen tu definici o silenci. :) DEKUJI !!! :)
Sylvik
"Básník je rozervaný šílenec, produkující blábolivé reflexe čehokoliv, co se vyskytuje v prostoru a čase."
…
Omlouvám se za "nevážný úvod" k poměrně vážné básnické sbírce. Sylva Lauerová
Anotace knihy
Ovace nevlídnosti – spojení dvou náhodných slov?
Skládá kontroverzní česká spisovatelka a básnířka ve své nové básnické sbírce poctu nevlídnosti? Veřejně a nadšeně? Nebo opět provokuje a snaží se vtáhnout čtenáře do svých ponurých a bolestných obrazů pouze proto, aby mu pomohla najít krásu okamžiku v těch nejprostších věcech, jako je třeba let ptáků?
Anebo sama nevlídnost skládá pocty nám? Za naše chyby a bezcílnost bloudění? Je vůbec možné oslavovat chmurný a neútulný stav… nejenom naší mysli?
Snad jen jako výstrahu před tím, že nás pohltí, pokud to dovolíme.
Básnířka a spisovatelka Sylva Lauerová tvrdošíjně zachovává svou extrémní tvůrčí polaritu a po vydání komerčně úspěšného románu Jumaroro (léto roku 2011) se opět uzavírá do ulity vlastní básnické intimity ve sbírce Ovace nevlídnosti.
Druhá samostatná sbírka této kontroverzní osobnosti české literární scény, brněnské rodačky zčásti žijící v zahraničí, je výběrem poezie z let 2010 až 2012.
Již sám paradoxní název Ovace nevlídnosti dává tušit směr a obsah veršů, které v sobě nesou bolestná a depresivní témata. Lauerová ve svých básních záměrně přehlíží povrchní světské náměty, objektem její poezie se stává lidská duše a jako již v první básnické sbírce Michael2007 v ní nacházíme hluboký duchovní podtext.
