Úryvky z knihy Královny slz a ostružin
Úryvky z knihy.
Johanna Lee Fialová
Zbývá nám osm životů
vplul jsi jak ryba
do mých vod
jak vlnobití na moři
byl jsi jak v bouřce bleskosvod
jak električtí úhoři
hřbet o hřbet
třeli jsme se
jak struny pod prsty když zábnou
a každá možnost zdála se být snadnou
plamínky na hrotu
kočičí mroukání
a hřbet
zbývá nám osm životů
a žádná cesta zpět
Marcela Blahůšková
Tolik omylů v jedné lásce
Marně tě občas najdu
po dlouhém hledání bloudění
Hned se mi rozsypeš v rukách
Dýchneš skelnou vatu mezi víčka
Vracím a zvracím ti slzy
prstíčky dlaničky zase mi páchnou
Tolik omylů v jednom životě
Tak zabitá ale láska
Sylva Lauerová
Zloděj elixíru mládí
.
Jsem tichý zloděj elixíru mládí.
Jsem tajný agent sekty Zaklínačů muže.
Jsem ta, co tě vždycky zradí,
a ta, co k mrtvým klade růže.
Budu to já, kdo tě stáhne z kůže
a zabalí se do ní, jak do tvého mládí…
.
Další otisk.
Další parfém "De L´Homme".
.
A taky výčitky, co v prstech cítím,
jak jemné brnění,
tak přítomné a neúprosné
jako Smrt, co kolem plíží se
a schovává se v ulicích.
.
A její brácha Čas?
Ten zase za krkem mi sedí
jako krkavec,
jako pátý hřích,
co vyklove mi oči,
až tady jednou zestárnu.
"Jó, holka, tebe přejde smích,"
kráká mi do ucha a u toho se
chechtá,
svůj chechtot za kabát mi sype,
sype jako sůl,
jako bílý sníh.
A mně je zima.
.
Sjíždím do nejnižších pater
a mezi zuby drkotám si mantru "Značky" ÓM.
Vyptávám se kolemjdoucích…
popletených,
nevědoucích,
uspěchaných ptám se tady,
co mi vlastně vadí?
.
Budu to přece já, kdo zradí.
Svatava Antošová
***
Včera jsem se roztříštila o tvou nahotu
mé střepy se slily v bílé šupiny
šupiny v tělo zledovatělé jako bříza
a já
pyšná v touze vyniknout a ranit
sklonila své větve před tebou
v pokoře nepatrnější než smaragd
zahlédnutý v ohni mohutného večera
Potom jsem tiše poklekla
odhodila slunce z ojíněné tváře
a vlastními paprsky sáhla nedočkavě za obzor
pro temný pahorek
útočící dvěma hlubokými stehny
na přítomnost Večernice
v zrcadle mého jazyka a rtů
dotýkajících se podmořského výběžku tvé slávy
Zákmit slíbeného úplňku
růžové krátery v jeho neexistujících vodách
stíny fanaticky dlouhých nocí
těsně před vypuknutím bojů s přízraky
všechno vybledlo a ztratilo se
na dně tvých malých prohlubní
neodvratně
jako sílící rozbřesk přišel mě zatknout stesk…
V samotce
mezi břízou šupinou a střepem
daleko od spadaného listí
a něhou zprůsvitnělých ryb
s právem korespondence trosečníka
proplula má hlava slepým hrdlem láhve
Nad levým spánkem se mi otevřela lebka
měla jsem v sobě jedinečnou báseň –
Jana Soukupová
Hůlka (v zimě)
Venku je zima jak bejk
a já tady kyšu v teple
hovím si bez práce doma
a na dluh – jestli se neple
Mrzne tam bez sněhu mráz z něj
na zemi připekl škvarek
z těch chlapů co prošli mou betlí
jen málokdo nebyl fest dárek
A ve třech rozdílnejch betlích
z nich spí tu tři rozdílný děti
nebejt dvou potratů k tomu
domoct jsem mohla se pěti
Sýkorkám hrdličky kradou
zrní a po slasti trapas
přicházel s těmi chlapy
přiblblej pohlavní zápas
Venku mrzne až praští
Měsíce svítí jen půlka
děcka jsou poklad a krom nich
kdy za to stála čí hůlka?
Alena Vávrová
Dávám si přes obličej síťku
Noc voní Černým parfémem
po kterém třeskutě bolí hlava
Noc krá krá krátká kráká:
Zavři oči Hned musíš vstávat!
Noc pustá prázdná bezesná
jak jáma
Noc Hrob vykopaný
noc černá růže rozlámaná
vrátka jež vedou Nikam
Noc ostrá australská tráva
Oživlé kamení
Austrálie srdce Most spálený
po obou stranách Kozoroha
Samá Ryba
Samá Ryba
Noc v které uslyšíte kroužit sýčka
a Luna připomíná bílou oplatku
Deset koček pod ní sedí v kruhu
Uprostřed kruhu miska
Na misce žena
ze slz motá oprátku
červotoč vrže ve starých schodech
na studenou půdu
Oranžový pes
bezhlesně se třese
Deset koček sedí v kruhu
Sara Garay
Frigidní nymfomanka
Dýcháme navzájem si dech.
Až jsme bez dechu.
A hodinu trvalo
tření našich těl.
Hlídám čas pokaždý.
Abych ti mohla říct:
"Jseš fakt dobrej,
nejlepší".
Ale já počítám
"(o)nanose(kundy)".
Ať už je derniéra.
Ať už je za mnou.
Ať ti zas můžu lhát.
Jsem totiž
herečka … S procítěným
velmi uvěřitelným:
"…áááách…"
Karla Krátká
***
Miluju tě.
A je v tom smutek.
Ač tělo ještě svírá kůže.
Ač zachraňuje, co jen může.
Napjatá k prasknutí jak luk.
Tětiva šedivé má vlasy.
Zlomený šíp už nepřiláká muže.
Život mnou listoval si.
Jako v breviáři.
Miluju tě.
A je v tom smutek.
Však chápu tvoje útěky.
I úlek ve tvé odvrácené tváři.
Vylisovaná v breviáři.
Napjatá k prasknutí jak luk.
Zůstávám jako suchá růže.
Tak běž už.
Za mladší.
O tom,
co čeká ji,
však zatím ani muk.
Jarmila Moosová
Prachy /… z písní pro Evu/
Pod jabloní dej mi pusu
dej mi ruce na prsa
řekni mi pár hloupých klišé
pojď si někam zatrsat
a v tom báru u dvou deci
líbej mě a násob kecy
stejně je to všechno o tom
že jednou mít chci
tvý prachy!
Ref.:
pracháči sem - pracháči tam
přehlédnu chyby a ráda
vždyť víme
láska je klam
nic víc než klam
hlavně se jí nenajíme
Mám se tvářit poblouzněně
to je hračka pro ženu
dáš mi za to číslo konta
já jím vítr proženu
lichotkami hýřit budu
nepoznáme spolu nudu
protože chci na mou duši
ze všeho nejvíc
tvý prachy!
Ref.:
pracháči sem - pracháči tam
přehlédnu chyby a ráda
vždyť víme
láska je klam
nic víc než klam
hlavně se jí nenajíme
Neměj strach že opustím tě
dokud budeš bohatý
velkoryse milující
zabalená do vaty
kam se hrabou v Hollywoodu
na mě - hrát jak profík budu
nedozvíš se nikdy že mi
scházejí jen ty… tvý prachy!