Sylva Lauerová: Královna slz a ostružin

KRÁLOVNA SLZ A OSTRUŽIN
Sylva Lauerová

Bylo horko, že bys mohl krájet stín
a spolu s douškem vody ho pak prodávat.
Modlitby dozněly a já se otočila ke křtitelnici.

"Jen pojďte ke mně, všichni vy - odpadlíci!"
zvolala jsem hlasem mohutným,
"a já vás spasím, neboť den blažený je dnes!"

TICHO
(Těžké, že ani myšlenku bys neunes.)
Jen vrznutí dveří, jež dokořán se otevřely.

A tak jsem křikla k lesu, do vůně letních ostružin:
"Já jsem dnes ta vyvolená!
Copak necháte mě čekat na prahu této cely?"

Už zdálo se, že chrám můj zavaluje samota a splín,
když… tu náhle
se z lesa vynořily zástupy modrých medvědů,
s velkými houpajícími se břichy,
a všichni zpívali haleluja, hosana a eleison a rockenrol
a pode mnou poprvé pohnula se podlaha.

Zprvu zachvátil mě děs,
to když věž mého kostela klonila se dopředu
a ze zpovědnic sypaly se všechny moje hříchy,
jenomže pak - bez nadsázky -
jak se průvod blížil, ony měnily se v jantarové amulety lásky.
A lepily se na můj klín!

Smála jsem se a plakala, jak bych zešílela.
Stála jsem tam ověnčená celá,
zářící pozdním létem, sluncem oblepená,
královna modrých medvědů a lidských vin,
královna slz a ostružin.

zpět