Čtenářské reakce

Dobrý den, paní Sylvo, dočetla jsem Jumaroro a moc se mi to líbilo. Jsem vlastně asi i zaskočená či co. Hodně dobře se mi to četlo. Vlastně po dlouhé době jsem dočetla knihu v krátké době, cca 3 odpoledne, a to do konce!:)Příběh je zajímavý, uvěřitelný,pro mě, hodně ze života, včetně překvapivého konce konce… Přistihuji se, že na ten příběh, hrdinku průběžně myslím, vyvolává mi různé otázky a pohledy na věci, situace. Dík:)Tichošlap je v pořadí…

Eva Hegrová Sládečková, věk 53 let, Brno, vdaná, bezdětná

Zdravím z Lužických hor a dovoluji si Vám poděkovat za velmi příjemné chvíle strávené nad Vaší knihou Jumaroro. Dobré knihy mi zůstávají dlouho v hlavě a tahle k nim bude rozhodně patřit. Má to jedno mínus - už se mi zase dlouho nebude nic líbit (na čtení). Srdečně zdravím a těším se na další Vaše knihy.

Martina Steinzová, věk 49 let, Nový Bor, 2 děti

Před několika lety jsem z nějakého důvodu "přičichla" k Jižní Americe, Peru, Brazílii. Nevím proč, ale prostě mě tam něco láká. :-) Tak jsem si postupně nakupovala a četla knížky o šamanech a "okřídlených lidech" a ayahuasce atd. Přitahovalo a lákal mě ten ten neznámý pocit a poznání podvědomí a vnitřního já. Taky jsem se začala učit španělsky, abych se třeba někdy na výletech domluvila. :-)
Nicméně jsem toto všechno na pár let opustila, jsem teď máma, takže poletuji v domácnosti a moje sny zatím spí. Četla jsem zase jiné knížky a poznávala taje duše a souvislostí a náhod, co neexistují, myšlenek, které vyšleme a oni se nám vrátí. :-)
A najednou "hulahop", jdu do knihkupectví pro nějaký dárek a když už tam jsem, tak si koupím i něco pro sebe. Vzpomněla jsem si na paní Sylvu, kdy jsem ji viděla v TV, tak jsem upalovala pro Hračku. Asi v regálu tenkrát byla, ale všimla jsem si hesla Jumaroro, tak jsem po tom šáhla. Představa "cestopisu" a ještě Brazílie a ještě Sylva Lauerová, nebylo co řešit. A pak už četba.
Jen co jsem začala, nešlo přestat, protože ta ženská zvědavost nezná mezí :-). Od začátku jsem toužila zjistit, "proč se nevrátil" :-D. Napnutě jsem četla, šlo to velmi dobře, hlavní hrdinka mě tak pohltila, že jsem si představovala, že to všechno prožívám já. A bylo to tak intenzivní, že mi bylo líto, že tam v Brazílii nejsem já sama. :-) Všechny ty přípravy, očisty, poznání základních smyslů a "čistých duší", to mi nedalo spát. Jak jsem už psala, úplně mě to schlamstlo. A pak ten nečekaný konec. Víte, co mě u něj napadlo? Že to všechno stálo i tak za to. Čtenáři mi budou rozumět.
Styl, kterým píše paní Lauerová, je mi moc blízký, je to vždycky takové jasné, přímé, jednoduché, zkrátka pohlcující :-).
Tahle knížka mě vrátila zpátky k mým snům a inspirovala mě k další četbě o šamanech a ženské síle a duši.

(Štěpánka Kraclová, 35 let, 1 dítě, Jihlava)

Dobrý večer drahá Sylvo,

tak to je teda nářez… právě jsem dočetla Jumaroro a málem se mi zastavilo srdíčko. To je teda síla.
Po dobu čtení knihy jsem se nechala unášet představami o očistě těla a duše, kterými jsem se hýčkala a rozmazlovala. Celá kniha je moc nádherná a krásně poutavě napsaná.
Ovšem po přečtení posledních vět jako by mnou proletěl šíp a v momentě jsem byla z mého snění probuzená. To je teda síla, to jsem nečekala.
Moc díky, že jsem si knihu mohla přečíst. Je opravdu nádherná.
Přeji dobrou noc a těším se od Vás na další knihu.

Zdena, 50 let, Kladno, vdaná, 2 děti a 5 vnoučat.

Dobry den pani Lauerova, ctu vasi knihu Jumaroro a jsem z ni unesena. Vubec se mi ji nechce docist, protoze je uzasna a mam se porad na co tesit ;) Ziji v Londyne se svym manzelem a rada bych ji doporucila svym anglicky mluvicim kamaradkam a znamym. Muj dotaz je, zda vysla, ci vyjde tato kniha i v anglictine? Mejte se moc krasne a az pojedu priste do Prahy tak zajdu pro dalsi Vase knizky. Prosim piste dal… MOC DIKY! Ivana Lee

(Ivana Lee-Reisingerova, Londyn UK, vdaná)

Dobrý den, četla jsem nedávno Vaši knihu Jumaroro, moc se mi líbila, četla jsem i v práci, nebylo možné přestat :) Když se začal blížit konec knihy, tak mibylo jasné, že asi šťastně nedopadne.Normálně čtu denně. Po této knize jsem si musela dát týden pauzu, abych nechala pomalinku znít dojmy. Nejdříve mi bylo líto, že příběh nedopadl dobře, ale pak jsem si uvědomila, že takhle na knihu dlouho nezapomenu, jak se to stává u jiných. Na knihu Hračka se také nedá zapomenout. Děkuji za Vaši tvorbu, a už se těším na další Vaše knihy.

Zdraví Monika

Dobrý den Sylvo, četla jsem tři vaše knihy (Hračka, Otrok, Jumaroro).

Tento vzkaz slouží pouze pro to, abych vyjádřila svou velkou poklonu a poděkovala za skvělé čtení. Umíte překvapit a ukojit zvědavost. S pozdravem Nikola

Nikola, 25 let, svobodná, Hodonín, Česká republika

Dobrý den paní Silvo,

moc bych chtěla poděkovat za to, že jste napsla své knihy Hračka, Otrok a Jumaroro.Dostala jsem je v listopadu od své kamarádky z Brna, která je s Vaší tvorbou nadšená a dnes dočetla poslední.Pokaždé co jsem se začetla do knihy, dychtila jsem po tom jak to bude pokračovat, neuvěřitelné, někdy mráz po zádech šel.Každopádně skvělé čtení.Doporučila jsem svým známým a je jich v pořadí dost, jen u nás v práci ve firmě jsme předávali vzájemně Vaše čtení…jako mor se to šířilo a doufám ,že bude dál. Vám moc přeji další a další úspěchy v práci a doufám, že se brzy dočkáme dalších zapeklitých knih.

Zdravím teď už Vaše čtenářka Martina Augustová

Krasny den Sylvie!..
Vase knihy som precitala uz davno len akosi nebol cas napisat… co na to vobec povedat … tazko sa da o tom dosiroka pisat pretoze nenachadzam vhodne slova… zaujimave, miestami vzrusujuce, miestami poburujuce no pravdive…ano zivot je aj o tom o com pisete ..a mozno preto ma vase knihy tak zaujali, pretoze v mojom zivote som tiez kadeco zazila a viem ze by z toho vsetkeho by bol skvely namet na roman..

Zdenka, 40 let, vdaná, Martin, Slovenská republika

Pěkný večer Sylvo,

když mi dneska ukazovala kolegyňka na telefonu, jak vyfotila přítele při čtení Jumarora v posteli, s baterkou na hlavě a rukavičkama, aby mi prej neušpinil listy, tak to mě natolik pobavilo, že bych Vám to nejraději poslala!
U Vašich knížek už stačí jenom říct, že jste vydala "něco" novýho, tak už jakákoliv propagace je zcela zbytečná!!
Sylvo, mějte se krásně, stále se usmívejte a hlavně furt pište!!

(žena, vdaná, anonym)

Právě jsem dočetla Jumaroro! Opět pecka!!
Jako první jsem si koupila Hračku, protože mě zaujal popisek s přirovnáním, že jste "Bukowski v sukních", tak si říkám "no schválně"! Do dneška ji na doporučení četla snad už "půlka" Brna :) a je to vynikající dárek!! Děkuji!
Otrok, tak to byl mazec!!
Sylvo, prosím, pište pište pište!! Jitka

(Jitka, 35 let, vdaná, nastávající maminka)

Drahá Sylvi…
jak a kde začít, jak ti sklonit poklonu?? Vždyť já se po přečtení tvé další úžasné knihy nedokážu vrátit zpět do reality!!! Jsem stále součástí tvého ohromujícího vyprávění, tvého mystického a tajemného kousku mně doposud nepoznaného světa. Úplně náhodou jsem se stala „hltačem řádků" tvé každé další nové knihy. Jsem šťastná, že jsi stvořila Jumaroro, protože díky němu jsi mě vrátila zpátky do života. Je to příběh, který bych toužila prožít…do jistého okamžiku jsem nedýchala napětím a nedokázala vnímat reálný život kolem sebe. Teď už vím, že se tvůj příběh nedá číst po kouskách, protože napětí a děj nás nenásilně donutí zalézt v tichu do koutku a prostoupit stránkami až do míst tajemných událostí. Já tam prostě byla! Cítila vůni brazilského pralesa, viděla všechny jeho barvy, slyšela ptáky, ochutnávala vše co Karolína a co je nejdůležitější, stala jsem se po celou dobu četby tvého příběhu jeho součástí. Byla to opět trefa do černého, zásah terče jménem srdce. Svým příběhem jsi umožnila alespoň virtuálně vstoupit naše romantické duše do tvého mystického světa kouzel! Patří ti velký dík a uznání!!!
Tvoje Renča

(Renata Novotná, 43 let, vdaná)

Jsem celoživotní vášnivý čtenář. A protože se se Sylvou Lauerovou přátelím už řadu let, je mi potěšením každou její knihu přečíst jako první. Dostávám je v rukopise, neučesané a ještě syrové. A všechny mě okouzlily.
Proto jsem byla zvědavostí bez sebe, co se vyklube z jejího nového románu Jumaroro, tak odlišného od její poslední knihy Otrok. Obsah knihy jsem samozřejmě netušila. Jen v jemných náznacích mi bylo sem tam nějakým slovíčkem naznačeno… o to byla větší má zvědavost.
Když jsem si sedla k prvním devadesáti stranám a ponořila se do děje, nebyla jsem schopna přestat číst. Jen mi kdesi v hloubi mysli problikávalo po prvních stránkách světýlko, že konce se nedočkám, že ještě neexistuje, že ještě není napsán. Byl to velmi zvláštní pocit, zejména když mne strhující děj zcela pohltil. Věděla jsem, že konec zatím není, ale mysl to odmítala přijmout. Po dočtení devadesáté stránky jsem se ocitla ve vzduchoprázdnu a podivném zklamání. Jako když vám někdo naservíruje prvotřídní lahodné jídlo, máte hlad jako vlk a náhle vám téměř plný talíř odnesou.
Pokračování a dokončení knihy jsem se dočkala. Tak jsem se vrátila opět k první stránce a pomalu jsem si knihu vychutnávala slovo od slova. Když jsem román dočetla, nutilo mě to vrátit se opět na stranu devadesát, protože tato kniha si přímo žádá být přečtena alespoň dvakrát. Nezklamala mě. Vím, že se k ní vrátím ještě několikrát, protože v ní zase objevím něco nového.
Každý román Sylvy Lauerové je jiný žánr. Ale vždy se k nim ráda vracím, což potvrdila i poslední skvělá knížka Jumaroro. Její knihy jsou nabité dějem, mají strhující spád a skutečně nejsou plné prázdných slov. Nutí vás začíst se a knihu nepustit.

(Milena Micurová, svobodná - reakce "předčtenáře")

Otevírám knihu - zatím jen balík stránek formátu A4 - budoucí román. Už po pár listech mě začíná bavit, a protože je psaný v "ich" formě tak beru příběh velmi rychle za svůj, přestože hlavní hrdinkou je žena. Netrvá to dlouho a zjišťuji, že nečtu román, ale dívám se na film. Před očima se odvíjejí obrazy a já se rozhlížím, poslouchám, čichám a najednou i mluvím. Úchvatné scenérie amazonské džungle mě pohlcují a sled událostí mě chtě nechtě táhne stále dál. Chvíli jsem v hlavní roli cestopisu, chvíli detektivky. Někdy se rozplývám blahem, pak mě mrazí v zádech.
Největší překvapení na mě nečeká na poslední straně, ale až daleko za ní. Sedím v kanceláři uprostřed města, ale stále mám před očima amazonskou džungli. Nějak se s naší středoevropskou realitou nemohu vyrovnat.

(muž, 31 let, svobodný; nepřeje si být jmenován - reakce "předčtenáře")

Knihu jsem poprvé dostala v roce 2011 od své maminky, která za mnou přijela do Finska, kde jsem bydlela, přečetla jsem ji hnedle dva krát… A pak když jsem se z Finska odstěhovala, knihu jsem nechala i se vším ostatním tam a pět let jsem ji sháněla, a o to těžší to bylo kvůli mě paměti, kdy jsem si bohužel nepamatovala jak název, tak ani spisovatele, ale nevzdávala jsem to a minulý týden mi po chaotických informacích o obsahu této úžasné knihy pomohla kamarádka, která je knihovnicí… pomohla s názvem i spisovatelkou a začalo shánění knihy, sehnat ji nebylo lehké, ale zdařilo se v Pardubicích v knihkupectví Dobrovský a já byla v tu chvíli, kdy mi ji paní prodavačka podala do ruky, nejšťastnější člověk na světě.
Kniha je úžasná, byť příběh smyšlený, stejně vás na konci napadne : "A proč vlastně ne?"
Děkuji moc za ní.

Danielle Kotalik