Sledujte příběh fenoménu Hračka!

(První rukopis a jak jsem tehdy vypadala aneb přesně před 10 lety.)

Distributoři tlačí, takže Hračka dnes tiše leží připravená ve skladu nakladatelství a očekává svoje znovuzrození. V říjnu ji pošleme na pulty. Pro ty z vás, kteří jste si přáli její pokračování, nemám nejlepší zprávu: Nejde to. Dnes už píšu jinak, další díl by přinesl zcela jinou atmosféru, nebyl by autentický, třeba by se vám ani nelíbil, navíc – co s hlavními hrdiny, kteří si alkoholem zničili život a úporně v této sebedestrukci setrvávají? Předpokládám, že sexuální scény by nedopadly valně, kdysi krásní hrdinové by zřejmě opilecky blábolili něco o tom, jak jim svět nerozumí, nikdo je nechápe, a často by se v přímém přenosu zlili do němoty, aniž by vůbec k něčemu došlo – a to jistě číst nechcete.

Přinášíme tedy třetí, a to poslední vydání Hračky původní. Poslední proto, že „dosť bolo Hračky“, až se vyprodá, už ji nechci ani vidět. Pokusili jsme se zbavit ji chyb a gramatických nepřístojností, které vznikly v období „rychlého varu“ a které jsme v průběhu neutuchajícího zájmu o tuhle tolik diskutovanou knihu nestihli opravit.

Jako bonus vám nabídnu příběh, který se za Hračkou skrývá, protože ten by vydal na samostatný román. Každý týden se budete zde, na mých webových stránkách, setkávat s informacemi, o kterých jste mnozí z vás neměli ani tušení. Pustím vás do své spisovatelské kuchyně, tehdy ještě značně „amatérské“, a nabídnu vám perličky, které vás pobaví, možná zaujmou, a třeba i vzruší.

Bývalý marketingový manažer Paláce knih Luxor na Václavském nám. v Praze pan Petr Šašek mi loni řekl: „Hračka je fenomén, prodává se už deset let a lidé stále přicházejí a chtějí ji číst.“ Nadšeně jsem přijala tuto poklonu knize, ke které mám dnes já sama už značně rozporuplný vztah. Nevím, jestli ji mám milovat, nebo nenávidět.

Vaše Sylva