O nechuti...
Tento měsíc, dvacátého třetího těsně před čtvrtou ranní, začne podzim. Jak nemilé. Ostatně celé září je v podstatě takovým měsícem nemilých začátků. Vezměme si třeba začátek školního roku – pro rodiny s dětmi stresový faktor číslo jedna, když přihlédneme ke skutečnosti, že otřese rodinnou pokladnou v základech, neboť naléhavé potřeby mladších i starších studentů musí být nutně uspokojeny. A nejedná se jenom a pouze o pomůcky pro nový školní rok, ale také o „hustou podzimní bundičku Diesel“ nebo „vymazlený květovaný martensky“, bez kterých by například vaše dcerka začátek nového školního roku nepřežila.
Podnikatelům se naopak rosí čelo, když si uvědomí začátek nekonečných dopravních kolon, napěchovaných křižovatek, klaksonových koncertních vystoupení a nervózních všudypřítomných chodců, spěchajících se skelnými pohledy za plněním svých každodenních povinností zaměstnance. Ano, i pro zaměstnance je září vlastně takovým začátkem pracovního roku. Dovolená je v háji, a tak nezbývá nic jiného, než znehybněně jako sardinka v síti španělského rybáře funět v nelidsky natřískaném prostředku MHD za krk další sardince…, která právě teď nostalgicky vzpomíná na čas trávený s přáteli na zahrádce letní restaurace u rybníka či snad na pláži u moře a ví, že tohle všechno je pro tento rok definitivně pryč. Teď už mohou překvapit pouze Vánoce, které se však v moderní společnosti přerodily ze svátků klidu a míru na svátky stresu a psychických zhroucení.
Většina z nás tedy přistupuje k měsíci září se značnou nechutí.
Alespoň ti prvňáčci nám zachraňují skóre, když ani nemohou dospat, jak moc se těší do školy. Ach, být tak chvíli jimi… a těšit se na každý den tak, jako kdyby zítra mělo být poprvé. (… Ostatně – každé zítra je přece vždy poprvé, ne?)
Vaše Sylva
Foto: Freepik
