...ke vzpomínkám na Maria sólo trabaja

Text a krátký film, který je podkladem pro střední část právě vznikajícího projektu Poetický triptychon.
Vzhledem k tomu, že stále častěji tyto stránky navštěvují i návštěvníci z anglicky hovořících zemí a celý projekt bude prezentován nejenom v jazyce českém, ale i v angličtině, dovoluji si zde připojit i anglickou verzi básně "Maria sólo trabaja…". Podotýkám, že báseň není přeložená, nýbrž "přebásněná" :-)

Maria sólo trabaja

Je smutek, který visí nad Zemí,
a s tóny sladkobolnými sjíždí z kopce touhy a tvých přání.
„Maria sólo trabaja" - jestlipak si vzpomínáš?

Něha slov a pocity plné Španělska.
Pocity lidí, které v životě jsi potkal,
pocity žen, kterés miloval,
pocity prázdna mé duše teď –
pokud vůbec jsou.

Koukni se na mě…
úkrokem lehkým…do boku…
tvůj jazyk v mých ústech,
jed všech tvých žahadel,
můj pohyb kyčlí,
vzrušení bradavek,
přísvit pohledů s drobnými kapkami krve na našich rtech.
Už po staletí…
vždyť víme.

„Maria Landó, Maria Landó…"

Podej mi ruku, která se ještě trochu chvěje po nocích plných vína.
Podej mi vyznání, podej pokrytecký smích,
ten, co přizná, kde je vina.
Rozluč se, protože…

Maria sólo trabaja / English version

There is a sadness everywhere – sticky, like swimming in the mist…
and just an empty feeling, reflected in the sun.
“Maria solo trabaja“: will you ever remember this?
Will you ever remember what we´ve done?
…
Memories of all the words and Spanish beauty…
memories of Love and all her cruelty…
and all my feelings, those of my soul,
as empty as the end. As the end of all.

You look at me.
One little step to the side,
the gentle move of my hips
Your skin just touching mine
The poison of your tongue and lips
And the message of your body
As heady as an ancient wine.

…for many times so far
Although so sharp yet still so fine…
Do you remember? …Maria Landó,Maria Landó…..

Give me your hand,
I can feel the wine bringing you down onto your knees…
Give me the truth
Give me your guilty feeling and give me your two-faced tears
I know that it was you
Who killed our memories…