Fenomén Hračka - doslov
Nikdy neříkej nikdy aneb příběh o Hračce musí mít doslov
Sešli jsme se znovu. Ve stejný den, stejnou hodinu, téměř stejní lidé nad titulem, který přistál na pultech už potřetí. Jen mezi našimi setkáními uběhlo deset let. Deset let spisovatelské kariéry. Mé nové kariéry, kterou jsem zahájila ve svých pětačtyřiceti letech. Deset let, ve kterých spatřily světlo světa i vážnější kousky než erotický román – a také básně, videoprojekty, výstavy, a dokonce stosedmdesátistránkový komiks.
A deset let, během nichž se Hračka vesele prodávala, během nichž v podstatě nezmizela z pultů, protože jsme vycházeli vstříc přání knihkupců a koupěchtivých čtenářů.
Kolikrát jsem já už za tu desetiletou „Hraččinu kariéru“ pronesla: už nikdy, už toho bylo dost! Zjevně nebylo. Jako kdyby hlavní hrdinka Markéta román očarovala.
A tak se nám během tří týdnů od zahájení letošního prodeje sklady opět vyprázdnily, tiše se šeptá o dotisku, kdosi prohlásil, že je škoda, že nebude žádné čtvrté vydání, a knihkupci naznačují, že by mohli mít po Vánocích vyprodáno.
Co já s tou Hračkou asi provedu? No, nejspíš budu muset napsat něco mnohem lepšího! Co říkáte?
Takže už si „brousím“ klávesnici a džungle, těš se, zase se v tobě bude psát, zase budou vznikat postavy, které se mi budou toulat domem, se kterými budu prožívat jejich útrapy i slasti a se kterými budu chodit spát.
Takže, drazí čtenáři, příští rok na podzim se těšte na nový román. Vím, slibuji ho už delší dobu a sliby se přece mají plnit.
Vaše Sylva 
