Fenomén Hračka - 7. kapitola
Mužská hruď na přebalu a jak jsem k ní přišla
Od počátku jsem věděla, že na přebalu knihy musí být mužské torzo. Urostlý chlap, na tváři nijak zvlášť nezáleželo, hlavně musel mít vypracovanou hruď, ale ne aby evokoval napumpovaného kulturistu. Takže přiměřeně, přiměřeně… a k tomu měl mít ještě pohledné slabiny a měl být ochotný riskovat uveřejnění části svého těla na knize, která měla šanci ležet na všech knihkupeckých pultech v republice. Kde ho najít?
Zkusila jsem vyhledávače: mužské torzo – velká nuda nebo velké umění. Ne, to chce něco „blíže lidu“. A tak jsem se vydala na lide.cz a tam se skvělo mnou vysněné torzo. Neváhala jsem a ihned jsem jeho majiteli napsala. Odpověděl mi svou příznačnou vyřídilkou, že jako forma seznámení je tohle poměrně trapné, že na triky typu, že jej chci na přebal své knihy, mi neskočí, má spokojené partnerství a seznámit se nehodlá, takže ZDAR NAZDAR… A místo Seychel jsem si také mohla vymyslet třeba Karibik, bylo by to alespoň něco trochu víc při zemi. :-D Chachachachá – jak se pak divil, když mu přišlo pár fotografií z nejbližšího okolí mé ložnice a na displeji telefonu uviděl číslo s kódem Seychelských ostrovů. Uvěřil mi tedy a dal šanci našemu osobnímu setkání v Brně, kde se se mnou pustil do dobrodružství zvaného Hračka.
A tak jsem s povedeným mužským torzem získala i svého prvního manažera. Muže s vlastnostmi delfína a žraloka, k tomu lasičky, tygra, lišky, lva i páva, který se mi všude dokázal postarat o dokonalé entrée, při telefonování vytvářel představu obřího skvěle fungujícího týmu stojícího za mými zády, a hlavně – věděl si rady v každé situaci. Takže příště si přečtete Jak vyrobit podprsenku ze spoďárů aneb jak na poslední chvíli zachránit veřejné vystoupení před kamerami.
Vaše Sylva
