Fenomén Hračka - 6. kapitola

Kdo z vás zažil na vlastní kůži situaci, kdy ho osud obdařil štěstím v podobě nečekaného úspěchu nebo intenzivní nové lásky a úsměvy některých jeho přátel náhle – zcela paradoxně – ztuhly? Pak jste se třeba dozvěděli, že na lásku jste příliš staří, že se k novému partnerovi vůbec nehodíte, že si úspěch nezasloužíte a že vám určitě dlouho nevydrží… Tipuji, že nás bude víc.

I já jsem se musela rozloučit s některými z těch, kteří mi zpočátku „drželi“ palce a patřili mezi „ty nejbližší“, ale pak se neuměli vyrovnat s náporem vzrůstající popularity, která se mi drala do života. A tak začali za mými zády a někdy i zcela nepokrytě komentovat můj život a vypouštět jedy. Náhle věděli, co je pro mě nejlepší a jak bych se chovat měla a neměla, běhali kolem a roznášeli klepy, mezi zbytkem těch opravdových přátel dělali zlou krev, aby pro jistotu alespoň něco pokazili, aby se alespoň něco podělalo, když už se všechno tak dařilo.

Hřála jsem si milé hady na prsou ještě pár měsíců a řeknu vám upřímně, byla to chyba. Stali se z nich skuteční škůdci. Okolnosti mě pak donutily se s nimi vlídně rozloučit a vysvětlit jim, že už se nechci přátelit, že nám to přátelství nefunguje. Ach, jak se mi ulevilo! Jak se vzduch kolem vyčistil!

„Zrádní chameleoni“ pak ještě měsíce vysedávali po kavárnách a mstili se tím, že chrlili ohně a jedy do všech stran.

Radím vám dobře, drazí přátelé, pryč se závistivci, byť byste je měli sebevíc rádi, pryč se zištnými vypočítavci, kteří k vám nejsou loajální. Nic si nenamlouvejte, je netěší vaše štěstí, chtějí vás vidět zoufalé, zlomené a neúspěšné. Tak zdar a sílu a příště na veselejší téma „Mužská hruď na přebalu a jak jsem k ní přišla“.

Vaše Sylva