Fenomén Hračka - 3. kapitola

1. K psaní jsem přistoupila spontánně a říkala si: moc nedramatizuj a zkrátka to zkus!
2. Živě si pamatuji, že jsem po dopsání posledního odstavce zařvala jako orangutan, vystřelila od stolu a radostí skákala po domě. Dokázala jsem to! Napsat 360 stránek souvislého textu, který dává smysl, má vyvrcholení i závěr a tvoří jakýs takýs literární oblouk! Tak, a teď zjistit, zda je Hračka vůbec ke čtení – tímto okamžikem vznikl historický institut „předčtenářů“. Požádala jsem své přátele, aby si manuskript přečetli a poté jej předali k přečtení dalšímu člověku, který mě osobně nezná – to abych zajistila alespoň jistou míru objektivity. Chtěla jsem slyšet odpověď na otázku: Mám ji vydat?
3. Kdykoli se ozval můj vnitřní hlas a snažil se mi namluvit, že by bylo vhodné mít strach, a přemlouval mě, abych raději nechodila s vlastní kůží na trh, řekla jsem mu: A co? Kdo se bojí, nesmí do lesa. V nejhorším se na mě pár prudérních pokrytců bude dívat skrz prsty. Nervózní jsem začala být až v okamžiku, kdy mi v Brně a v Ostravě oficiálně odmítli vylepit plakáty reklamní kampaně. Hračce to samozřejmě pouze prospělo a prodej o to víc vzrostl.
4. Obsah románu a nejvypjatější sexuální scény jsem přesně popsala svému manželovi pro případ, že by se nějaký dobrý kamarád „Krysa“ snažil přispět k rodinné pohodě našeho domácího krbu. Ale to už je další kapitola s názvem Kamarád Krysa a všichni ti hodní, vzorní a slušní.

Vaše Sylva